Jana měla celý život před sebou, byla mladá, šťastně zamilovaná, zasnoubená, měla skvělou práci, která ji bavila, hromadu kamarádů, měla skvělou povahu, každý ji měl rád! Zkrátka život jako z pohádky. A pak se j celý život převrátil vzhůru nohama. Ne, nebyla v tom nezaplacené faktury, problémy s penězi, nebo rozchod, stalo se něco mnohem horšího.
„Pamatuji si to jako dnes. Jely jsme spolu s Tondou autem. Volala jsem s mámou a těšila jsem se na víkend do hor. V tom jsem jenom viděla, jak se na nás v protisměru vyřítil džíp v plný rychlosti, Tonda prudce zabrzdil, stočil volant, ale bylo už pozdě…“
Janě se začínají plnit oči slzami, nemůže mluvit, i když už přešli tři roky, je to pořád velká rána.
„Byla to velká katastrofa. On hrozně krvácel, já jsem byla v hrozném šoku… Nepamatuji si, jak se všechno událo, ale za nějaký čas tam přišla sanitka a záchranáři jenom zkonstatovali okamžitou smrt…“
Jana přišla o snoubence, lásku svého života. Měsíc po smrti svého milovaného bydlela u svých rodičů, nechodila do práce a byla prostě totálně mimo, nemohla vylézt z postele, pořád spala. Z dívky, které měla spoustu energie a sršela radostí, se najednou stala bezduchá hromada neštěstí.
„Věděla jsem, že život jde dál, že se nemůžu takhle opustit, ta bolest však byla silnější než já, Tonda byl mým vším. Věděla jsem, že se musím postavit na nohy a nějak to zvládnout ale nevěděla jsem však jak to udělat…To jsem ještě netušila, co má pro mě život připravené tentokrát… Za nějaký čas jsem totiž zhistila, že jsem těhotná…. Byla jsem neskutečně šťastná a smutná zároveň. Šťastná, že pod srdcem nosím Tondovo dítě, že mi „z něho“ něco zůstane na celý život a neskutečně smutná, za okolnosti.“
Jana začala znovu žít. Musela. Pro to malé stvořeníčko v ní, život pouze začínal a ona tu chtěla být pro něj.
