Letos 8. března oslaví MDŽ významné jubileum 100 let. Dlouholetý oblíbenec žen téměř po celém světě oslaví své stoleté výročí stejně jako každý rok obklopen ženami všeho věku. Zeptali jsme se, jak si tuto pozornost užívá a proč dostává dárky pouze od mužů?
Potkali jsme se u příležitosti Vašich stých narozenin. Jak se při tomto svém výjimečném jubileu cítíte?
Cítím se výborně. Jako bych dokonce teď po letech stařeckého spánku opět cítil novou chuť do života. Už sem v životě zažil ledaco, ale musím říct, že za posledních deset let mi přibylo spoustu nových fanoušků, dokonce mezi mladými lidmi. Jako bych je začínal já stařec zase zajímat. Jsem teď maximálně spokojený.
Vnímáte rozdíl mezi svými fanynkami z mladší a starší generace?
Ale to víte, že jo, a veliký! Musím uznat, že moje skalní fanynky, které mají datum mých narozenin zakroužkované v kalendáři už nějakou tu desítku let, mají vždycky radost, když se naše životy alespoň jednou ročně protnou. Poznám, že jsou potěšeny, usmějí se, někdy se jim objeví i ruměnec na tváři. To my, bardi ze staré školy umíme ocenit a hned poznám, že to není jen tak, že mě rádi vidí. Srovnávat je ale s tou dnešní generací opravdu nelze. Ty dnešní děvčata jsou plná emocí, které nedokážou schovat za pouhý ruměnec v tváři.
Úplně Vám teď nerozumím, jak to myslíte. Mohl byste být trošku konkrétnější a prozradit našim čtenářkám třeba i nějaké osobní zážitky?
Takové mladé děvče se dneska nebojí říct na všechno svůj názor. Prostě rovnou řekne, co si myslí, nedělá žádné okolky. Líbí se mi jaký je v těch holkách mladistvý drajf. Představte si, že tyhle ty moje mlaďounké fanynky jsou schopny se kvůli mně kolikrát i velmi škaredě pohádat s přítelem. Třeba protože zapomněl na moje narozeniny a nepřinesl žádný dárek.
Když jsme u těch dárků, je o Vás známo, že dary zásadně nepřijímáte od svých fanynek, ale právě od jejich partnerů. Můžete nám tenhle svůj zvláštní zvyk vysvětlit.
Podívejte se, můj tatínek na začátku minulého století bojoval v ulicích New Yorku za ženskou rovnoprávnost. Byl to velký svůdník, ale zároveň každým coulem gentleman a k ženám všeho věku byl vždy velmi více než laskavý. Nebojím se poněkud pyšně přiznat, že jsem po něm tuto vlastnost zdědil! Všechny ženy jsou pro mě nesmírně krásné bytosti. Rád s nimi slavím svoje výročí, ale v životě bych od nich nepřijmul žádný dar.
Stejně je o Vás známo, že si potrpíte na kvalitních bonboniérách a vždy s radostí přijímáte obzvláště višně v čokoládě.
Ano, to je pravda. Ze všech nejraději mám sladké Carla višně v hořké 70% čokoládě, tyto lahodné čokoládové bonbony mě opravdu vždy potěší. A víte proč? Protože chutnají snad všem ženám, které jsem kdy vůbec poznal. Jakmile od některého z partnerů mých fanynek dostanu takovouto lahůdku, ihned se s ní podělím. A to je to, co mi na mém výročí dělá největší radost. Vychutnají si ho se mnou i všechny ženy, jejichž partneři mi tímto způsobem přijdou poděkovat za to, co pro ženy můj tatínek všechno udělal.
Vraťme se prosím tedy ještě naposled k vašemu tatínkovi. Mluvil jste o tom, že bojoval za ženskou rovnoprávnost New Yorku, vy jste tedy rodilý Američan?
Byla to bouřlivá doba, a zatímco se tatínek snažil prosadit za práva žen v Americe, bláznivě se zamiloval do mé maminky Němky Kláry Zetkinové. Jsem dítětem poválečných revolucí a protestů. Oficiální místo mého narození je ruský Petrohrad, ale v podstatě jsem se narodil někde mezi Amerikou, Evropou a Ruskem. Můžete si vybrat.
